HOME TRAVELLING

Lantau Hike

19.2.2018

Varování: následující text obsahuje nadsázku a gramatické chyby.


Tak jsem tu už tři týdny! A zatím žiju. Letí to neuvěřitelnou rychlostí. Je toho hodně. Studuju, sportuju, pomalu testuju asijsou kuchyni, vařím, piju, cestuju a najednou je další týden fuč. Jak kdyby měl jen tři dny. Občas toho moc nenaspím. Někdy se s klukama trochu zhulím a to pak zase spím hodně. Občas poznávám okolí a místní kulturu a občas jsem zavřenej v pokoji a nevytáhnu paty z koleje. Většinou když je zima. A zima tu fakt je, nebo spíš byla, už se to začíná lepšit. Celých 8 stupňů, představte si! Jasně, když je doma mínus dvanáct, težko litovat někoho, kdo tam má v podstatě podzim, že jo. Jenže vy máte narozdíl ode mě ústřední topení! Díkybohu za ten spacák.

Nová identita

Překvapivě, v Číně neplatí žádná z mých mezinárodních identifikačních karet. Jediné, co tu naštěstí platí je moje kreditka a tím pádem je to pro mě nejcennější nástroj pro přežití. Chcete žít v Hong Kongu? Není problém, ale dostanete úplně novou čínskou identitu. Upřímně, sem bych asi zdrhnul, pokud bych v Evropě zpronevěřil miliardy, protože tady dostanete novou Hong Kongskou občanku, koupíte si Octopus Card, pro převody peněz vám tu ochotně otevřou čínský bankovní účet, samozřejmě tu budete pojištění místní Hong Kong asistenční službou, dostanete čínský email a moc bych se divil, kdyby vám nevypálili i nové otisky prstů. Pokud studujete, dostanete ještě studentskou kartičku, protože ISIC asi není dost mezinárodní. Vtipná země. Vzal jsem všechny svoje doklady, kromě pasu, svázal je gumičkou a hodil do krabičky. Včera mi přišla Hong Kongská platební karta, je na čase otestovat místní infrastrukturu. Je pravda, že z mé strany je to takový malý experiment, protože můžu klidně vesele vybírat prachy z bankomatu a Fio mi napaří za každých 2 000 Kč asi jen 90 korunový poplatek. Ovšem v průběhu měsíce se ty výběry nasčítají a vzhledem k tomu, že Hong Kong je pokrokové město a takřka cokoliv se tu dá koupit na Octopus card, nedělám nic jiného, než že vyberu peníze z jedné mašinky, abych je zase vložil do mašinky jiné, která mi nabije kredit na Octopus. Když jsem to děla podruhé, začal jsem si připadat jak v Kocourkově. I přes jejich značné nevýhody, věřím v technologie 21. století, tak jsem si hezky došel na univerzitní pobočku Bank of China a otevřel si bankovní účet. Zadarmo, bez poplatků, dostal jsem dva účty (jeden v HKD a jeden multi-currency) a nádavkem přednášku od bankéře na téma "Ponurá historie Hong Kongu v průběhu 2. světové". Plán je jednoduchý, poslat z českého účtu mezinárodní platbu do Čínské banky EUR, následně si v čínském internet-bankingu euráče proměnit na HKD a pomocí aplikace MůjOctopus (děsivej název) převedete prachy z bankovního účtu rovnou na kartu. Když si aktivuju automatické navyšování, nebudu muset ani používat aplikaci. Toliko k teorii. Mojí první testovací platbu už mi Fio vrátilo s tím, že posílat na HKD účet CZK je kravina (mají pravdu, jsem debil), takže čekám, jak dopadne druhý pokus.

Po asi pěti letech jsem se opět zúčastnil veslařského tréninku. Ten sport mi chyběl. Strašně moc, ani jsem si neuměl představit jak, až do chvíle, kdy se mi klepaly všechny svaly v těle, jak jsem se na konci dvouhodinové tortury snažil držet pozici "prkno". Nutno přiznat, že i ty holky vydržely déle, než já. Nečekal jsem, že by dva roky v kanceláři udělali tolik, ale šeredně jsem se mýlil. Čeká mě dlouhá cesta. Když jsem se zrovna nesnažil zhuntovat své tělo, horko těžko jsem vzpomínal na hodiny matematiky s panem profesorem Habalou, který nám vysvětloval limity, derivace a integrály. Jako už párkrát od té doby, co jsem získal titul, jsem si otevřel jeho Math tutor a dal se do počítání. Musel jsem si osvěžit všechno, co jsem z té základní vysokoškolské matiky znal, plus jsem se musel naučit Laplaceovu transformaci (a její inverzi). Celkem čumím, jak tahle univerzita k matematice přistupuje. Zatímco ČVUT má matematické předměty, které vám tyhle počty tak nějak představí, vy si je vyzkoušíte, napíšete zkoušku, poděkujete a jdete dál, tady jsou tyhle matematické znalosti brány jako samozřejmá součást všeobecného vzdělání. Na každém druhém slajdu i těch jednodušších bakalářských předmětů tady najdete integrály, nebo derivace, nebo alespoň nějakou tu limitu. Je to vlastně fajn, protože studenti se v přehršlích rovnic neztratí a jsou schopní sledovat jak výklad, tak matematickou ideu za tím, ale neumím si představit, že by někdo s takovými slajdy učil u nás. Za prvé by mu na druhou přednášku přišli jen ti dva šprti a za druhé by v anketě na konci semestru slíznul takovou vlnu kritiky, že by musel minimálně vrátit všechny tituly. Ono se to možná pojí i stím, jak jsou tu koncipovány magisterské předměty. Přednášky se opírají o nejnovější výzkum (doslova v těch slajdech citují akademické články z minulého, nebo předminulého roku!) a cvika neexistují, namísto toho tady mají několikrát za semestr laborky, kdy převádí teorii do praxe. Rozhodně by se dalo z tohohle systému výuky trochu nachytřit. Je tedy taky pravda, že motivace studovat je tady asi o něco vyšší, než u nás doma, protože tady je ta konkurence vážně ostrá.

Číňani, číňani everywhere!

Ono se to asi dalo čekat, ale Hong Kong je celkem přelidněné město. Co byste taky čekali, když tu žije 7 milionů obyvatel. Tenhle problém je znát i na univerzitě, takže se dostávám do pro mě bizardních situací, kdy se v knihovně(!) svádí už na začátku semestru lítý boj o místa na sezení. Tahle knihovna má 7 pater, doslova tisíc míst ke studiu a člověk se tu projde ve tři odpoledne, ale všude je plno. Má to i horší dopady, v menzách jsou strašné fronty na jídlo. Když už si tu frontu vystojíte a jídlo dostanete, najít místo na sezení je jak hrát pexeso. "Je tady volno?", "Ne, promiň, držím místo kamarádce...", "Jasně. Hele je tady volno?", "Promiň..." a tak pořád dokola. Nemluvě o tom, že když přijdete pozdě, nejlepší jídla vám prostě snědí (nenažraná banda číňanů!) a na vás zbyde, jak jinak, rýže. Ono těch stravovacích zařízení je tu fakticky spusta (napočítal jsem jich asi 12), ale nejsou všechny na jednom místě (a kvalita se taky dost liší!) a přecházet z jednoho konce kampusu na druhý, protože vám vyprodali váš oblíbený rámen, je prostě otrava. Rámen je mimochodem skvělé jídlo, už naprosto chápu, proč ho Naruto tak miluje. Tváří v tvář téhle neradostné situaci jsem si za prvé začal mnohem více vařit na koleji (starý dobrý řízky) a vypěstoval jsem si odlišné zvyky. Celá škola jde na oběd? Já jdu plavat. Celá škola stojí frontu na autobus? Beru bikesharing, odemknu si kolo a na kolej se projedu. Nehodlám čekat na autobus půl hodiny.

Orchidej!

Ani můj třetí týden nebyl úplně bez kulturních zážitků. Náš kámoš James vzal všechny, kdo měli v úterý večer zájem na malou tour napříč čtvrtí Tseung Kwan O. Ukázal nám dobré restaurace, místní zajímavosti a vzal nás na novoroční trhy. Čínský Nový rok byl totiž za dveřmi a tak tu vyrostl podivný hybrid mezi vánočními trhy a Matějskou poutí. Zvědavě jsme si celé místo procházeli a každý z nás se odvážil koupit něco jiného. Shandi si koupil trošku cukroví, severská skupinka si koupila chobotničku se zeleninou (nedoporučuju), další zahraniční student, jehož jméno už jsem bohužel zapomněl, si koupil vařené kuřecí pařáty! No a já, jak jsem tak brouzdal okolo stánků, odvážil jsem se ke koupit podivných zabalených dobrot (byli to sladké koblížky s marmeládou) a koupil jsem si orchidej. Nevím, co mě to popadlo, ale měli tam krásné růžové orchideje a jakmile jsem je uviděl, věděl jsem, že si jednu musím koupit. Takže jsem z čínského trhu odcházel s novou kámoškou, polomrtvou kytkou. Občas překvapím i sám sebe. Zatím ještě holka žije, schválně kdo z nás dvou vydrží až do konce semestru.

Šťastný Nový rok psa!

Nejzajímavější událostí týdne měly být oslavy Čínského Nového roku. Měl se konat tradiční, opulentní ohňostroj, ale vzhledem k tomu, že se na začátku týdne zabilo 18 lidí při nehodě autobusu, držel Hong Kong smutek a byli jsme holt bez ohňostroje. Vyrazili jsme s Colem, Nohem, Georgem a Korkem na novoroční večeři do pizzerie Linguini Fini, kde dělají výbornou pizzu (tu naopak doporučuju) a pak jsme se prodrali na celkem slušný místa, odkud jsme pozorovali novoroční průvod. Bohužel jsme byli až skoro u finále průvodu, takže jen dobrou hodinu a půl trvalo, než se k nám průvod přiblížil a další hodinu pak okolo nás pochodovali různé skupiny umělců a tanečníků, včetně alegorických vozů. Velkolepá podívaná, ale poněkud bizardního stylu.

Člověk vs. příroda

Na první den nového čínského roku jsem měl naplánovaný prima výlet. Vykašlal jsem se na studia a rozhodl se vylézt na několik vrcholů jednoho z největších Hong Kongských ostrovů - Lantau island. Napsal jsem si itinerář, na google mapách vyznačil cestičku, zjistil si, kdy jezdí první metro, všechno podchycený, bude to bomba. George vyrazil se mnou a vzal taky svojí kamarádku Grace. Přidal se i Shandi a dva další kluci. Cesta z Tseung Kwang O metrem nám zabrala hodinu s třemi přestupy, ale posilněni Starbucksem jsme vyrazili hledat stezku do hor. A hned jsme se ztratili. Ještě v městečku Tung Chung. Ono najit tuhle stezku totiž není jen tak. Musíte jít přesně danou pěší zónou a následně pojít tunelem (jediným tunelem v okruhu pěti kilometrů), který vás přivede k pralesní stezce. My jsme samozřejmě špatně odbočili a pak marně přemýšleli, jak překročit čtyřproudou rychlostní silnici. No, nijak. Zpět a znovu. Když se nám už konečně podařilo cestičku najít, bylo poměrně těžké se jí držet, protože kromě vyšlapané stezky zde nebylo absolutně vůbec žádné značení. Nic, ani cedulka. Jsme z Evropy asi pěkně zhýčkaní perfektním systémem značení turistických stezek, tady si člověk musí vystačit s odhadem. Je to do kopce? Tak to asi bude naše stezka. Na Google mapách je to značené jako "hiking trail", ale chápu, že Google nemusí mít s Čínou zrovna dobré vztahy a dezinformace je taky zbraň, že jo. Tak jsme se nějak prodírali nahoru, až jsme překvapivě narazili na schody. Opravdu, celé strmé schodořadí, jak na skokanské můstky v Harrachově. Teď už jsem si nebyl jistý vůbec ničím, ale nezbývalo, než se na ně vydrápat. Schody jsou tu kvůli údržbě odvodních kanálů, kterých je na každém svahu v Hong Kongu plno. Můžu se jenom dohadovat, ale řekl bych, že v období dešťů mohou být záplavy z úbočí v místní krajině celkem problém. Nad schody jsme naštěstí objevili kozí stezku, která prostě musela být slibovaný hike. Nakonec se ukázalo, že svému jménu stezka dostojí, protože jsme se opravdu škrábali přes skaliska a balvany, takže autentický zážitek na jedničku. Naše skupina neměla zrovna nejrychlejší tempo, protože jsme kvůli fyzické kondici nespěchali, ale nikomu to, zdá se, nevadilo.

Shadi in the mist

Co mě však hodně vypeklo byli opět Google mapy, které zdá se narozdíl od českých Mapy.cz(!) neberou v potaz převýšení, takže původní časový odhad Google mapy spočítali, jako bychom chodili po rovině. Vzhledem k tomu, že jsme šli z nuly na 745 metrů, jednalo se o nemalou odchylku. Odhadu jsem sám samozřejmě přihodil nějaké ty rezrevy, ale i tak mi bylo už po dvou hodninách výstupu na místní vrhol jasné, že na druhou část výletu (která byla o dost zajímavější) můžu rovnou zapomenout. Nevadí, příště budu chytřejší. Jak jsme se ale dostávali výš a výš, viditelnost značně klesala a od nějakých 500 m.n.m. jsem viděl maximálně na deset metrů, dost na nás foukalo a časem se přidal i déšť. No to je fakticky výborný, jediný den v týdnu, který si vyberu na výletnění a na vrcholu zuří blizard. Opravdu to nebylo nic příjemného, půlka z nás na sobě měla kraťasy a nahoře mohlo být okolo deseti stupňů. Chvilku jsme se radili, kudy dál, ale protože jediná další alternativa znamenala, že se vrátíme zpátky, vyrazili jsme dál. Rozdal jsem všechno náhradní oblečení, co jsem měl, vytáhl jsem ovoce a oříšky a naivně doufal, že se střeba vyčasí a my spatříme nádherné scenérie. Hmm, velký kulový. Jako by se mě snažilo přímořské počasí přesvědčit o své nadřazenosti, přituhlo, začalo fakt hnusně mrholit a opřel se do nás takový vítr, že jsem měl co dělat, abych udržel při chůzi rovnováhu. Měli jsme toho všichni plné kecky, takže u nejbližšího rozcestí jsme započali náš sestup zpět do údolí. Jak jsme tak ztráceli jednu stovku metrů za druhou, postupně se vyčasilo, zasvítilo na nás sluníčko a trochu jsme uschli. Mraky okolo vrcholů ovšem prozrazovaly, že nahoře je stále ještě psí počasí. Ach jo. Tak někdy příště. Dorazili jsme k první autobusové zastávce, využili jsme magie Octopus card a nechali se odvézt zpět do Tung Chung.

Lantau completed

Cestou jsme všichni samozřejmě vyčerpáním usnuli a v Tung Chung jsme si šli spravit náladu do nejbližší hospody. Našli jsme jednu, která se jmenovala sympaticky Taverna a točila dobré německé a belgické značky piva. Objednal jsem si nachos, kterých byla snad nekonečná mísa a po třetím pivu mi přišlo, že to byl vlastně ten nejlepší výlet všech dob. Čistá magie tenhle zlatej mok. Zbytek víkendu jsem bohužel strávil zavřený s rovnicemi na koleji. Ale vždycky když jsem se podíval z okna, říkal jsem si, že já blbec si na ten výlet nevybral neděli...